Společnou ideou souboru je jakýsi homeopatický princip postavený naruby, nebo spíše holografický. Totiž stejně jako hologram obsahuje stejnou informaci ve své malé části, tak i v některých mých plátnech je kompletní obrazec sestaven z jednotlivých dílů, na něž se dá vyobrazený motiv zároveň rozložit. Pro názornost například knoflík, jenž má na plátně metr v průměru je sestaven ze stovek knoflíků standartních rozměrů, nebo spirála, jež je vlastní každému tělu hlemýždě, je právě vystavěna z jejich ulit. Motiv zvětšování ale nefunguje v obrazech jen takto názorně.
Několik pláten s motivem „malé je velké“ pracuje v druhém plánu, tedy v přeneseném slova smyslu. Banálně řečeno, například malé postavy vyšívané na tak křehkém poli, jakým je polštář řeší velké, ale opět křehké problémy s láskou… v těchto obrazech Srdce a Otazníky jsem si pro dořečení příběhu vzala na pomoc dvě sloky písně od Olympiku: Zas jsi tak smutná, kdo se má na to koukat, nic jíst ti nechutná v hlavě máš asi brouka… Celý obsah těchto dvou pláten počítá s nadsázkou, která je umocněna i formou komiksového provedení v jakémsi nepatrně ušmudlaném kabátku.
Většina pláten má společný zdroj, z něhož jsem čerpala materiál. Sáhla jsem do takřka neporušených několikageneračních sbírek různých domácích praktických drobností, jež používali moji předci v ženské linii. Mohla jsem tedy v obrazech přehodnotit účelovost například zmíněných knoflíků, formiček na pečení, pletacích jehlic, krajek a dalších předmětů užívaných při domácích činnostech. Pracovat se starými věcmi, které držely v rukou mé prababičky má pro mne rozměr až osobního dobrodružství. Často mne napadá otázka, na co asi myslely ty ženy při dlouhých hodinách se svou ruční prací…